Bozena_Nemcova Babicka_od

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

hl�dl, vid�m, ~e cosi do vody zahazuje, a slya�m ji tak divoce
zasm�t se a~ mi vlasy se zje~ily. Pes m�j za�al hrozn� v�t. J�
se tenkr�te hr�zou t��sl. Viktorka sedla si ale potom na pa�ez
a zp�vala; nerozum�l jsem ani slova, ale nota byla k ukol�-
bavce, co zp�vaj� matky d�tem:
Spi, d�e�tko, spi,
zamhu� o�ka sv�,
P�nb�h bude s tebou sp�ti,
and�l��ky kol�bati -
spi, d�e�tko, spi!
Ta nota tak ~alostn� zazn�vala v noci, ~e jsem sotva �z-
kost� na m�st� vydr~el. Dv� hodiny sed�la a zp�vala. A od t�
doby je ka~d� ve�er a~ do noci u splavu a zp�v� v~dycky tu
ukol�bavku. R�no jsem to star�mu m�mu pov�dal, ale tomu
hned napadlo, co asi do vody hodila - a vskutku tak bylo.
Kdy~ jsme ji zase vid�li, byla postava zm�n�na ji~. Matka
se d�sila i ostatn�, ale co platno. Nev�domost h��chu ne�in�!
- Pomalu se navykla chodit i k naaim dve��m, oby�ejn� kdy~
ji hlad dohnal; ale jako nyn� d�l�, tak i tenkr�te; p�iala, po-
stavila se jako statue a nic. Ale moje ~ena - tenkr�te jeat�
byla hol�ina - hned j� dala n�co k j�dlu; vzala to ml�ky a ut�kala
do lesa. Kdy~ jdu lesem a potkaje ji chleba j� pod�m, vezme
ho, ale kdybych s n� cht�l mluvit, ute�e a nevezme ni�eho.
Kv�tiny m� zvl�at� r�da; jestli nenese kytku v ruce, m� ji
za lajbl�kem, ale kdy~ vid� d�t� nebo n�kam p�ijde, rozd� je.
V�-li, co d�l�, kdo~ to m�~e v�d�t? R�d bych s�m v�d�l, co
se v t� pobloudil� hlav� jej� d�je, ale kdo~ by to mohl vysv�t-
lit, a ona - st�~kem kdy!
Kdy~ m�la Ma�enka s Ton�kem svatbu a ke kopulaci na �er-
venou H�ru odjeli, p�ib�hla Viktorka - b�hv� jestli n�hodou,
nebo o tom slyaela - do statku. M�la v kl�n� kv�tiny; jak p�iala
k prahu, rozhodila kv�tiny po dvo�e. Matka se pustila do pl�-
�e, p�inesla j� ven kol��e a co dobr�ho m�li, ale ona se obr�-
tila a utekla.
Otec se nad t�m tuze tr�pil; m�l ji r�d. T�et� rok um�el. J� byl
pr�v� ve vsi, Ton�kova ~ena i on s pl��em se mne ptali, jestli
jsem nevid�l Viktorku. R�di byli by ji p�ivedli do statku, a ne-
v�d�li jak. Otec pr� nemohl skonat a vaickni soudili, ~e ona
mu duai dr~�. Vr�til jsem se do lesa, jestli bych ji kde vid�l,
a myslil jsem, ~e j� to �eknu, ae mi ji~ rozum� nebo ne. Sed�la
pod jedlemi; j� okolo n� jakoby nic a jen tak mimochodem,
abych ji nesplaail, pov�d�m: ,Viktorko, tat�k tv�j um�r�, mohla
bys j�t dom�.
Ona nic, jako by neslyaela; mysl�m si, to je darmo, a jdu jim
to do vesnice vy��ditt. Jeat� mluv�m s Ma�enkou na pr�hu, vol�
�eled�n: ,Viktorka jde opravdu do sadu!
,Ton�ku, vyvolej kmotry a schovejte se, ae ji nesplaa�me! �ekla
Ma�enka a ala do sadu. Za chv�li vedla Viktorku ml�ky do sed-
nice. Ta hr�la si s petrkl��em a ty kr�sn�, ale matn� �ern� o�i
ani se z n�ho nepozdvihly. Ma�enka vedla ji jako slepou b�bu.
V sednici bylo ticho. Z jedn� strany lo~e kle�ela matka, u no-
hou jedin� syn; star� m�l ruce slo~en� p�es prsa, o�i byly ob-
r�cen� ji~ do nebe, z�pasil se smrt�. Ma�enka p�ivedla Vik-
torku a~ k sam�mu lo~i; um�raj�c� obr�til o�i po nich a blah�
usm�n� p�el�tlo mu tv��. Cht�l ruku zdvihnout, ale nemohl. Vik-
torka snad myslila, ~e n�co chce, polo~ila mu do ruky petr-
kl��. Jeat� jednou na ni nemocn� se pod�val, vzdechl - a byl
mrtev. P�inesla mu aeastnou hodinku. Matka se pustila
do n��ku; a jak Viktorka slyaela tolik hlas�, div� se kolem sebe
ohl�dla a ze dve�� tatam.
Nev�m, byla-li kdy v�ce uvnit� sv�ho rodinn�ho statku. Za t�ch
patn�cte let, co tu ji~ v lese ob�v�, uslyael jsem ji jednou mlu-
vit. Nezapomenu to do smrti. `el jsem jednou dol� k mostu;
po silnici jeli panat� pacholci s d�evem, po louce vid�m j�t Zla-
tohl�vka. To byl p�sa� ze z�mku; d�v�ata p�ezd�ly mu tak, pro-
to~e si jeho n�meck� p��jmen� pamatovat necht�ly a ~e m�l
velmi kr�sn� vlasy, polodlouh�, zlatov� barvy. Byl N�mec. `el
po louce, a ~e bylo teplo, sundal si �epici a ael prostovlas�.
Tu najednou, jako by z nebe spadla, vy��t� se na� odkudsi
Viktorka, vjede mu do vlas�, za�ne ho trhat a lomcovat j�m,
zrovna jako by to mud�nek z marcip�nu byl. N�mec k�i�el, co
hrdla m�l, j� let�m z kopce dol�, ale Viktorka jen soptila, kou-
sala mu do rukou a hlasem pln�m vzteku k�i�ela: ,Te� m�m
tebe v moci, ty hade, ty d�ble! J� t� roztrh�m! Kams dal m�ho
hocha, ty ��ble, ��ble, dej mi ho! a tak se rozvzteklila, ~e
jen s�pala, ~e j� ani rozum�t nebylo. N�mec nerozum�l j�, on
byl jako zm�men. Ale nebyli bychom ani my oba dva s n� �eho
po��dili, kdyby pacholk� nebylo. Vid�li tu rva�ku, p�ib�hli
na luka a teprv jsme chud�ka p�sa�e j� vyrvali z rukou. Kdy~ [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Podobne